Letošní
říjnovou vyjížďku Brnobentu jsme naplánovali na státní svátek
28 a trasu do Ivančic. Oboji jsme splnili do puntíku. Ale
nepředbíhejme.
Na
předstart do Maloměřic dorazil jako obvykle Radek po ose
z Bedihoště. I přes mlhy a občasný led stihl dojet ještě
s dostatečnou rezervou na čaj. Po půl deváté jsme vyrazili,
teplota 1st C a oblačnost nebyla moc pozitivní, ale celkem ostrým
startem jsme se zahřáli dostatečně.
Na
místo oficiálního startu k Rondu
jsme dojeli v dostatečném předstihu v 8:50. Do vypršení
povinné akademické čtvrthodinky bylo nezvykle mnoho času, tak
jsme se museli trochu přiobléci. Jemně po deváté dorazil Petr
z Uherskohradišťska po ose z Brněnského nádraží.
Teplota
sice začala velmi mírně stoupat, ale i
tak jsme si museli dát ostrý start číslo 2, kterému ještě
pomohl kopec na sídliště Bohunic. Pak jsme pokračovali přes
Ostopovice na první pitstop na vršku za Střelicemi. Tempo vzhledem
ke skladbě jezdců bylo spíše svižné. Přece jen jsme se přijeli
projet a ne pokecat na každé zastávce. Dále jsme pokračovali
zvlněnou krajinou částečně s mlhou na Radostice a Prštice.
Tady poprvé za mraky bylo vidět slunce, což slibovalo přece jen
nějakou změnu.
Trasa
Silůvky – Moravské Bránice byla již více frekventovanější,
ale nebylo to nic, co by nešlo přažít. Jen kvalita děr v asfaltu
je v těchto končinách, řekněme nadprůměrná. Do Ivančic
jme dorazili něco po jedenácté. Projeli jsme soustavou náměstí
a nakonec vybrali restauraci Hotelu u Černého Lva. Zde jsme si
v nekuřácké části, oddělené důmyslnými lítacími
půldveřmi, dali vcelku chutný oběd a doplnili hladinu tekutin.
Kupodivu jsme byli se vším hotovi přesně ve dvanáct, což jsme i
zaregistrovali dle zvonů věže na kostele.
Ráno
nasazené tempo jsme opět rozjeli na zpáteční cestě směrem na
Silůvky , kde jsme odbočili na Ořechov a dále na Nabovidy a
Moravany. To už bylo v podstatě stále za krásného
slunečného počasí, jen teploty šplhaly nahoru velmi pomalu. Petr
potřeboval „stihnout“ vlak, a tak jsme po překročení ulice
Vídeňské s využitím podchodu nasadili opět tempo přes
naši oblíbenou cyklotrasu č. 4 z Olympie až k Rondu a
poté přímo na nádraží. Celkem zpět něco kolem 35km za hodinu
a tři čtvrtě, nebylo úplně ležérně, ale nikdo ze zúčastněných
neprotestoval.
Petr
měl dostatečnou rezervu na vlak, a prohlásil, že se jde ještě
projet. Já s Radkem vyrazil směr Maloměřice, kde jsme byli
těsně po druhé a tak měl Radek dostatek
času ještě dojet domů.
Děkuji
všem zůčastněným za pěknou vyjížďku, a trochu se omlouvám
za celkové svižnější tempo, jež bylo dáno hlavně skladbou
jezdců.
Za
Brnobent
nink
Žádné komentáře:
Okomentovat