Brno Brevet Series 300 km - jak to dopadlo

I druhá jízda letošní série se vydařila. O podstatně větší náročnost než měla první jízda se postaraly zhruba rovným dílem kilometry navíc, mnohem víc kopců. Vítr taky častěji škodil než pomáhal.
Na startu u Maloměřického mostu jsme nakonec byli čtyři. Stejné stroje jako pro dvoustovku si přivezli Radek, Matěj a Nink, tedy dva černé Oceláče Mk.3 a ocelový FWD lowracer řečený "Vana". Já se rozhodl tentokrát vytáhnout svůj nejtěžší kalibr, polokapotovaný hliníkový lowracer, pro jeho rychlost i velký nepromokavý nákladní prostor.

Vystartovat se nám podařilo skoro podle plánu, jen pár minut po šesté hodině. Zvolili jsme metodu, která se osvědčila na dvoustovce - začít velmi pomalu. Klidným tempem jsme tedy vyrazili proti proudu Svitavy směrem na Bílovice, Adamov, Blansko a Rájec-Jestřebí. Pak se začla trasa trošku vlnit cestou do Boskovic. Tam jsme u prvního checkpointu něco posvačili a vydali se dál. Přes pár kopečů se mezi spoustou ohyzdných solárních elektráren přehoupli do Letovic, překřížili výpadovku na Svitavy a proti proudu Křetínky zahájili dlouhé nabírání výšky až do Vítějevsi. Nahoře opět něco pojedli a pustili se do sjezdu zpátky do údolí Svitavy. V něm jsme se dlouho nezdrželi a začli znovu stoupat k dalšímu checkpointu - obci Vendolí.

Na druhé straně kopce se bohužel musí utratit kus nastřádané energie v brzdách kvůli serpentinám na příšerně rozbité a špinavé silničce lesem, ale následuje nádherné mírňounké klesání údolím Loučné k Litomyšli. Tou dobou už jsme se dívali po otevřené hospodě nebo benzince kvůli vodě, ale stále nic. Teprve o mnoho kilometrů později se jedna benzinka našla na vjezdu do Chocně. Za Chocní už se začínaly jevit první náznaky trhání skupinky. Radek má vždycky víc sil než ostatní všichni dohromady a můj lowracer stoupal pomaleji, ale sjížděl z kopce o mnoho rychleji než nekapotované stroje ostatních. Kolem třetí hodiny jsme všichni prosvištěli Kostelcem nad Orlicí, který býval cílem v minulých letech, ale nevycházelo to na plných 300 km. Letos tedy trasa pokračovala po pěkné asfaltce přes Tutleky a Lupenice do Rychnova nad Kněžnou. Tam jsme se s odstupem asi deseti minut všichni sešli a dali si pozdní oběd.

Po obědě na zpáteční cestě už jsme se trhali na části víc. Za Kostelcem se to sešlo tak, že já jsem dohonil Radka, který byl vpředu, zatímco Matěj a Nink drželi za námi konstantnější a možná rozumnější tempo. S Radkem jsme za soumraku překonali vrchol u Vendolí a za tmy sjížděli údolím Svitavy k Březové. Tam jsme se v půl desáté napojili na hlavní silnici, kde je touhle dobou už malý provoz, a svezli se po ní ke kruháči u Černé Hory. Tam jsme odbočili do Rájce-Jestřebí a pokračovali údolím Svitavy až domů. Ke konci jsme v podstatě stále zrychlovali a úplně na konci to vypadalo, že by to šlo stihnout do půlnoci. Posledních několik minut jsme tedy dosahovali na rovinkách 40km/h a opravdu to vyšlo, cílovou fotku jsme měli o půlnoci, s dvouhodinovou rezervou do limitu.

Matěj a Nink dojeli asi hodinku a čtvrt po nás po té, co si Nink překonal několik podle všeho pěkně drsných krizí a Matěj ho v tom nenechal samotného. I tak stihli limit s rezervou, takže jsme i při druhé jízdě měli 100% úspěšnost. 

Fotogalerie je zde. 

Mapa trasy je zde.

Děkujeme všem účastníkům za účast a za skvělou spolujízdu a těšíme se na shledanou při dalších jízdách. 

Za Brnobent

Jirka